Náhody neexistují! Alespoň já si to myslím. Všechno se děje tak, jak se dít má.
Když se ohlédnu zpátky, čím vším jsem si prošla, co všechno jsem zažila (dobré i špatné), to všechno mělo nějaký smysl, nějaký důvod, proč se to dělo. Samozřejmě v tu dobu jsem to nevěděla. Sice už tehdy jsem věřila na něco mezi nebem a zemí, ale když se Vám děje cokoliv, co nechcete, aby se dělo, tak si TO NĚCO prostě nejde připustit.
Hlavní je, brát to jako minulost a v každé špatné věci (situaci) si najít něco dobrého. Mohla bych si říct, že to všechno byly obrovské na sebe nenavazující náhody, ale podle mě to tak nebylo. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem pochopila, že nejde o náhody.
Celé ty 4 roky (2008 – 2012) šlo jen o vytloukání klínu klínem. A to ve všem!
Ve stručnosti by se ohlédnutí zpět dalo napsat do těchto bodů
1) Dlouholetý vztah při studiu (6,5 roku)
2) První zaměstnání
3) Nová známost (3 roky)
Tohle by ještě šlo, ovšem co se začalo dít potom, to už nikomu nepřeju, aneb začátek finanční pasti.
2008 – 2010
4) První půjčka v životě
5) Druhá a další půjčky
6) Finanční „poradkyně“ a další úvěry
7) Ukončení zaměstnání a nástup na „volnou nohu“ jako OSVČ v oboru finančního poradenství
8) Spousta dalších aktivit s finanční „poradkyní“, která mě „držela nad vodou“, alespoň jsem si to myslela
2011 – 2012
9) Nový „vztah“ na delší vzdálenost (3/4 roku)
10) Nástup do pojišťovací společnosti jako vázaný pojišťovací zprostředkovatel (necelý rok)
11) Další „vztah“ aneb i ve vztazích funguje pravidlo „vytloukání klínu klínem“ (11 měsíců)
12) Od 2/2012 po těch zkušenostech konečně normální zaměstnání ve firmě jako dělník
13) Konec spolupráce s finanční „poradkyní“ – obrovská zoufalost a beznaděj
14) Prosinec 2012 – duben 2013 řešení insolvence
A dost už s negativitou!
15) Květen 2013 – duben 2018 insolvenční řízení
16) Z kamaráda přítelem (7/2013), později otcem našeho synka (6/2017) a ještě později manželem (6/2018) – že by začalo svítat na lepší časy? 🙂
Teď s časovým odstupem vidím, že každý bod mě měl něco naučit
1) Nic netrvá věčně
2) člověk by měl dělat, co ho baví
3) – 5) nedoufat, že bude líp, protože doufat znamená odkládat řešení na „až někdy“
6) věřit jen sám sobě a svému rozumu, dle motta „dvakrát měř a jednou řež“ – upravila bych to na „dokud si měřením nejsi úplně jistý, neřezej!“
7) pojišťováctví mi otevřelo oči, jak to u nás v Čechách funguje a taky jsem zjistila, že neexistuje nezávislé finanční poradenství – toto téma je dost obsáhlé, takže o něm určitě napíšu v nějakém dalším článku
8) ztráta času, energie a hlavně dalších peněz
9) vztahy na dálku jsou o ničem, pokud je to pouze jednostranná záležitost. Ten jeden totiž trpí a celou dobu doufá, že to nezůstane jen u „občasných víkendových radovánek“
10) v této firmě pracovala moje finanční „poradkyně“ a já do ní vstoupit vlastně musela. Po pár měsících mi postupně začalo docházet, jak paní funguje její finanční poradenství a následně i zhodnocování.
11) Díky tomuto vztahu jsem poznala nové lidi, kteří se začali mojí situací zabývat. Bohužel marně.
12) z dělníka, přes vydávání obědů až do kanceláře – zjistila jsem, že „kancelářským krysám“ není co závidět. Jako dělník totiž domů odcházíte po 8,5 hodinové směně s čistou hlavou, navíc jsem si v této firmě ani postupem na lepší pozici nepolepšila ve výplatě. Docela paradox, že?
Musím konečně začít jednat
13) Dny, měsíce a roky doufání jsou sečteny..
14) Na internetu je spousta informací, ale jak se v tom všem vyznat?
15) 5-ti leté ne moc příjemné období, kdy se o mém osudu díky jednomu člověku a řetězové reakci dověděla celá firma a kdo ví, kolik ještě dalších lidí. Musela jsem se vypořádat s dalším psychickým vypětím.
16) „Nikdy neříkej nikdy“ – toto heslo mě provází od doby, kdy jsem manžela (tehdy ještě kamaráda) poznala
Po skončení insolvence začínám konečně žít s čistým štítem.
Ale ještě nějakou dobu mi trvalo, než jsem si mohla říct, že jsem se svou minulostí psychicky srovnaná.
Vím, jak je těžké se s touto situací srovnat, zvlášť když je na to člověk sám. Proto jsem se rozhodla začít psát. Třeba někomu pomůžu už jen tím, že si přečte můj příběh a zjistí, že není jediný a že na to není sám.
