Teď tu mám pro Vás slibovaný druhý rozhovor z pořadu Cui bono na téma „Dluhy a oddlužení“, který se věnuje převážně nové evropské směrnici o insolvenci a restrukturalizaci.
Poslechnout si ho můžete na tomto odkazu:
Co přinese nové oddlužení v roce 2021
a pokud rozhovor zrovna nemůžete poslouchat, můžete si ty nejdůležitější otázky a odpovědi přečíst 😉 Není to úplně slovo od slova celé, ale to podstatné se určitě dozvíte 😉
Rozhovor s redaktorkou (R:) a jejími dvěma hosty
1) magistrem Filipem Hanzlíkem – náměstek ředitelky České bankovní asociace
2) magistrem Ondřejem Zezulkou z legislativního odboru ministerstva spravedlnosti
R: Neodporuje oddlužení myšlence, že dluhy se mají platit?
Zezulka:
To je krásná otázka, která souvisí už s tím samotným institutem oddlužení tak, jak byl zaveden v roce 2008. Myšlence neodporuje, otázka je, jaké řešení právní řád nabízí v okamžiku, kdy nelze dluhy platit.
Realita je taková, že průměrný dlužník má minimálně 15 závazků ve výši zhruba 1.000.000 Kč. Jaké jiné řešení nabízí právní řád v takové případě než je právě oddlužení?
Hanzlík:
Úplně striktně právně vzato tomu principu oddlužení vlastně trochu odporuje. Jde o to, že stát tady prostřednictvím moci soudní na jedné straně přiznává věřiteli jeho pohledávku, ale na druhé straně mu prostřednictvím oddlužení říká, že prostě nedostane (s požehnáním státu) prostřednictvím oddlužení 100%. Jde o to, najít tu správnou a spravedlivou rovnováhu mezi tím, aby se dlužníci neutopili ve svých dluzích a zároveň aby byla šetřena i práva věřitelů.
R: Ví se, kolik dnes dlužníci zaplatí v oddlužení svým věřitelům?
Hanzlík:
Ta čísla, co se týče bank, nejsou vůbec špatná, ale mluvíme o tom pětiletém cyklu oddlužení nikoliv tříletém. Průměrná uhrazená částka je zhruba 56% dluhů. Dokonce je asi 20% dlužníků, kteří u nezajištěných dluhů uhradí 100% (v pětiletém oddlužovacím cyklu)
R: Porušíme závazek implementovat evropskou směrnici o insolvenci a restrukturalizaci, když nezkrátíme oddlužení spotřebitelů z pěti na tři roky?
Zezulka:
Neporušíme, protože takovou povinnost nám směrnice neukládá. Souvisí to s tím, co může směrnice uložit členským státům na základě vnitřního trhu. Tak Evropská komise mohla přijmout úpravu, která se týká pouze podnikání, nikoliv té spotřebitelské oblasti. Takže se v takovém případě omezila pouze na podnikající fyzické osoby (OSVČ). U těch spotřebitelů vyjádřila přání nebo spíš výzvu členským státům, aby rozšířily mírnější režim oddlužení i na spotřebitele. Ale striktně řečeno, taková povinnost tam není.
Hanzlík:
Ta příslušná evropská směrnice skutečně vyžaduje pouze zavedení maximálně tříletého oddlužení pro OSVČ. U spotřebitelů se omezuje jen na jakési doporučení. Směrnice říká, že státy mohou přijmout takovou úpravu i pro spotřebitele. Pokud nezavedeme tří letou dobu oddlužení pro spotřebitele, tak závazek k implementaci neporušíme.
R: Existuje podle Vás důvod zkrátit oddlužení z 5 na 3 roky nejen živnostníkům, ale také spotřebitelům?
Hanzlík:
Myslím si, že jsou jisté důvody, proč rozlišovat mezi OSVČ a spotřebitelem.
R: Nedostanou potom věřitelé méně?
Hanzlík:
Myslím si, že to je jeden z evidentních efektů. Pokud si vezmete pětiletou dobu oddlužení s cílovým závazkem, tak pokud se doba zkrátí na tři roky, tak věřitelé mohou přijít, čistě matematicky, o 40% svých pohledávek.
Zezulka:
Ono se nejedná ani tak o zjednodušení toho režimu, ale spíš o rovnost všech fyzických osob nezávisle na tom, jak si vydělávají na živobytí, jestli to jsou podnikatelé nebo spotřebitelé. Jestli to jsou spotřebitelé, kteří chtějí začít podnikat, nebo to jsou podnikatelé, kteří neúspěšně podnikali a chtějí být zaměstnanci, tak všem těm fyzickým osobám bez rozdílu nabídnout stejné řešení jejich problému.
R: Drobní podnikatelé jsou ve vztahu ke svým zákazníkům v postavení věřitelů. Nestanou se z nich dlužníci, když jim nebudou jejich zákazníci platit, protože hromadně využívají mírnější oddlužení?
Zezulka:
Nastat to může, ale portfólio systémových věřitelů spíš ukazuje, že dluhy vznikají jinde než na základě drobných odběratelských vztahů.
R: Když se oddlužení zkrátí na 3 roky, bude stále platit to, že se dlužník musí snažit, aby zaplatil věřitelům co nejvíc?
Hanzlík:
Ano, po dlužníkovi se chce, aby vydal nebo vykonal maximální úsilí ke splacení. Je tam nějaká cílová částka třiceti procent. Stejně tak může být dlužník osvobozen od dluhů, i když splatí podstatně méně než 30%, tak je to obsaženo už v tom dnešním oddlužení, tak jako ho známe.
R: Kdo to bude kontrolovat?
Hanzlík:
Pokud by bylo přijato tříleté oddlužení i pro spotřebitele, tak by to byla dost výhodná situace pro dlužníky. Tudíž by se proces oddlužení stal atraktivnější a myslím si žádanější. Kontrolovat by to měli, jako doposud, insolvenční správci.
R: Můžete tedy na závěr zkusit odhadnout, jaké dopady vyvolá plošné zkrácení oddlužení v praxi?
Hanzlík:
Myslím si, že pokud by oddlužení bylo skutečně tříleté, pak je to nepochybně pro dlužníky atraktivnější. Předpokládám tedy zvýšený zájem dlužníků o takovýto typ oddlužení. Věřitelé celkem nepochybně přijdou o část výtěžku. No a insolvenčním správcům přibude práce.
Zezulka:
Asi skutečně dojde k tomu, že se sníží uspokojení věřitelů. Nerad bych to sváděl jen na tu novelu, zkrácení doby oddlužení. Svým způsobem hraje roli samozřejmě i zvyšování nezabavitelné částky, ke které došlo v roce 2020 třikrát.
Na závěr bych i já chtěla něco říct
Podle mě to není dobrý nápad, aby se oddlužení zkrátilo na tři roky. Chápu to, co zaznělo v předchozím rozhovoru, kdy pan poslanec Nacher řekl, že se v evropské směrnici i u podnikatelů počítá s tím, že by do zkráceného tříletého oddlužení mohli jít i v případě, že jim vzniknou dluhy ze soukromých aktivit, nikoliv ze svého podnikání. A v té chvíli by to bylo nespravedlivé vůči spotřebitelům. Když se soukromě zadluží jako spotřebitel a soukromě jako podnikající osoba, tak by ta podnikající osoba byla zvýhodněná.
Na druhou stranu se ale taky musí brát v potaz věřitelé. Místo průměrných 56% splacených dluhů, by dlužníci v případě zkrácení doby oddlužení průměrně splatili necelých 34% a hrozilo by, že by se z některých drobných podnikatelů stali dlužníci.
Samozřejmě pro spotřebitele by zkrácení bylo výhodné, ovšem jde o to, aby potom nebyly přísnější kritéria při vstupu do oddlužení, než jsou dnes.
Jaký názor na to máte Vy?
Budu ráda, když mi napíšete Vaše postřehy z rozhovoru, jestli jste si ho poslechli nebo přečetli a jestli jste se dověděli nějaké nové informace.
